Esence Zeměžluči pomáhá lidem, kteří mají slabou vůli a jsou podřízeni, aby se postavili na vlastní nohy, aby dokázali stát sami za sebou a říci „NE", aniž by měli pocity viny. Lidé typu Zeměžluči jsou obvykle tiší a plaší, spíše se nechávají vést, než že by projevovali svá vlastní přání a nápady. Chtějí druhé lidi potěšit. Nechávají se ostatními využívat, ochotně slouží a často jsou bez energie a snadno se unaví.

Zimolez kozí list pomáhá lidem, kteří uvízli v minulosti, navrátit se zpět a prožívat přítomnost, aniž by přišli o své vzpomínky na minulost. Do stavu Zimolezu se člověk může dostat např. když mu zemře partner nebo blízký přítel a on se stále v myšlenkách i v rozhovoru vrací k tomu, co spolu prožívali, co dělali, jaké to bylo, když byli spolu.

Pomáhá i dětem, které např. odjeli na letní tábor a stále se jim stýská po domově. Je to pravý opak stavu Bílé lesní révy (Clematis), která žije v budoucnosti.

Lidé typu Žebratky bahenní jsou pyšní, vzdálení, jakoby nedosažitelní. Jsou rádi sami a neradi své osobní věci rozebírají na veřejnosti. Jsou rozvážní, klidní, diskrétní. Lidé je často žádají o radu a mohou mít opodstatněný pocit nadřazenosti, který ovšem v extrémním stavu může přejít v pýchu a povýšenost. Pokud je něco trápí, nebo je-li kolem nich mnoho rozruchu, stahují se do sebe, a proto mohou vypadat jako nespolečenští a emocionálně chladní.

Negativním stavem Žluté vrby je zatrpklost, zahořklost, pocit nespravedlnosti vůči vlastní osobě, ukřivděnost a sebelítost. Dramatem takové osoby je „lituj mě" - typickou větou je: „Proč zrovna já? To si nezasluhuji!" Jsou obtížnými pacienty, protože je téměř nemožné je uspokojit a jen neradi přiznávají, že se jejich stav zlepšuje.

Osoba v negativním stavu Žluté vrby nepřeje druhým lidem zdraví, štěstí ani úspěch. S druhými si povídají proto, aby je mohli shazovat a kritizovat. Rádi kolem sebe šíří pesimismus.